Naše společnost pravidelně oragnizuje a hradí řadu mimopracovních společenských aktivit pro své zaměstnance. Nově jsme k událostem, jako je například Dámská jízda, Vánoční večírek, Výlety s Kamzíkem, zařadili akci jednoduše nazvanou Pánská jízda. Ta, jak název napovídá, stmeluje a baví mužské kolegy.

První jízda byla jízdou doslovnou a nesla se ve znamení rychlosti. Sedm statečných zaměstnanců z různých oddělení se nebálo a sedlo za volant rychlých strojů. Stali se tak piloty motokár a jejich cílem bylo příjemně se pobavit, orazit si a případně vyhrát závodní maraton trvající více než hodinu a půl.

Každý závodník si akci výborně užil, všichni byli odhodláni vyhrát, nebo nedojet alespoň jako poslední a na některých bylo znát, že si plní dávný klukovský sen. Naši závodníci také překonali svalové vyčerpání způsobené fyzickou náročností tohoto sportu a pobavili se řadou drobných karambolů. To všechno vytvořilo skvělý adrenalinový zážitek, který se všem zúčastněným pozitivně zapsal do paměti.

1. místo: Jan Valášek, produktový a marketingový manažer
2. místo: Ján Gúčik, ředitel společnosti
3. místo: Jan Vundr, produktový a marketingový manažer

4. místo: Radek Sova, programátor
5. místo: Václav Sedlář, programátor
6. místo: Pavel Bartoš, technická podpora uživatelů
7. místo: Michal Valena, IT administrátor

Vítězové tohoto prosincového závodu obdrželi čestný diplom v barvách portálu Živéfirmy.cz a připomínku v podobě modelu na výstavku - minimotokáry s reklamními polepy „závodní automobilové stáje Živéfirmy.cz“.

Pro zajímavost na závěr dodáváme osobní pocity jednoho ze závodníků, který se rozepsal o startu závodu a prvních chvílích na trati:

"Začíná odpočet před startem. Světlo semaforu líně přeblikává na první stupeň a nekonečně prodlužuje ten okamžik, kdy každý z nás bude muset poprvé sešlápnout plynový pedál. Sedím v úzké studené sedačce, za mnou na volnoběh pobublává motor s několika desítkami koňů, cítím silné vibrace, spálený benzín a už teď se plně soustředím na trať před sebou. Má „pětka“ stojí uprostřed skupiny dalších dvou motokár. Podívám se doleva a uvidím trochu nervózně působícího kolegu ve velké černé helmě, který ve stroji číslo 7 až příliš křečovitě tiskne volant. Kdo z nás bude lepší, myslím si a na chvíli cítím lechtání v žaludku. Teď těžko odhadnout. Uklidňuji se, ale vzápětí trochu nuceně otáčím pohled, zúžený díky hledí helmy, zpět na trať a semafor. Stačí malá chyba, jsem z dráhy venku a závod končí prohrou. Věřím, že podobnými myšlenkami se zabývá i on ze "sedmičky" a má nervozita se díky této víře zmírňuje. Rozsvěcuje se poslední světlo na semaforu a startér prudce mávne šachovnicovým praporkem.  Ten po odmávnutí dovlává tak pomalu, že se na chvíli jakoby zastaví čas. A je to tady, vytrhávám se z myšlenek, cítím uvolnění v celém těle a vím, že od první minuty pojedu skvěle a dám do toho všechno. Už naprosto soustředěný a chladný jako ocel šlapu na plyn a s prudkým vyražením se řítím po rovince kupředu. Cítím energii motoru, cítím přilnavost pneumatik, cítím nepoddajný volant a nechávám se, až nepřirozeně zabořený do sedačky, hnát se svojí "pětkou" na plné otáčky do první šikany…"